Žije na faře. Z okna ložnice hledí na hřbitov, který léta síkl obyčejnou kosou. Nejdříve jen nadával, když si o náhrobek ztupil ostří, a když už to šlo líp, začal přemýšlet o těch, co jsou v oněch hrobech pohřbeni. A nejen ve Vltavici, ale po celé Šumavě. Pátral po jejich osudech ve starých kronikách, v archivech, ptal se lidí. Nalézal zapomenuté a někdy až neuvěřitelné příběhy a také mnohá tajemství a záhady, které každý hřbitov uchovává.
Jaroslav Pulkrábek
