Dne 28. ledna bylo zveřejněno vyjádření radního Zdeňka Kutila k materiálům, které minulý týden projednávalo zastupitelstvo města. Jednalo se o právní rozbor smluv souvisejících s celkovou rekonstrukcí úpravny vody v Brlohu. A tak, jak je zvykem u Zdeňka Kutila, výsledkem jsou zcela zkreslené a zavádějící informace, tedy takové, které se mu hodí pro očerňování a pomlouvání předchozího vedení radnice.
Takže, o co šlo? Podle právního rozboru, zpracovaného advokátní kanceláří REZNICEK & spol., měla radnice v době, kdy jsem byla starostkou, postupovat protiprávně během realizace úprav vodárny Brloh tím, že měla rada údajně prominout dodavateli stavby smluvní pokutu za opožděné dokončení oprav vodárny ve výši 1,7 mil. Kč bez vědomí zastupitelstva a jeho schválení a dále mělo dojít k neoprávněnému zvýhodnění dodavatele prodloužením termínu dokončení díla.
Problém je však v tom, že Zdeňkem Kutilem prezentovaný právní rozbor vychází z neúplných a nebo vyloženě zkreslených informací, které byly prostřednictvím jeho osoby poskytnuty, či spíše neposkytnuty oslovené advokátní kanceláři. A jak to bylo doopravdy?
V roce 2012 město po výběrovém řízení uzavřelo smlouvu na generální rekonstrukci úpravny vody, protože hrozila její havárie. Smlouva byla uzavřena za účelem možnosti podat žádost o dotaci. Bohužel, dotaci město nezískalo. Stáli jsme před problémem, kde vzít finance na generální rekonstrukci, kdy práce podle smlouvy měly být zahájeny v lednu 2014 a dokončeny v březnu 2015 za plného provozu úpravny vody, neboť nás k tomu zavazovala uzavřená smlouva. Město však mělo v rozpočtu na rok 2014 finance pouze ve výši 16,6 mil Kč a zbývalo pro rok 2015 pokrýt částku 11,3 mil Kč. Obávali jsme se proto zahájit práce, aniž bychom věděli, jak bude stavba financována v následujícím roce. Proto jsme hledali řešení a našli. S firmou ČEVAK a.s., která je provozovatelem vodního hospodářství v našem městě, jsme se domluvili na pokrytí této částky nájemným za rok 2015 ve výši 8,5 mil Kč, které městu ČEVAK, a.s. platí za užívání vodohodpodářské infrastruktury a které je určeno k financování její obnovy a oprav. Zbývající část jsme se dále rozhodli pokrýt z části nájemného za rok 2016. Tuto částku však bylo možné od ČEVAKu nárokovat až od října 2015, kdy společnosti ČEVAK a.s. začíná nový hospodářský rok. Na základě toho došlo na návrh města po dohodě s dodavatelem stavby k posunutí termínu realizace díla do 31.12.2015 (podotýkám, že k uvedeným posunům došlo ještě před tím, než byla rekonstrukce fakticky zahájena, respektive v případě druhého posunu termínu těsně po jejím zahájení). Byl to tedy dodavatel, společnost ENVI-PUR, který nám vyšel vstříc a souhlasil s tím, že se posune termín celkové realizace stavby při zachování původní ceny (a to i přesto, že v mezidobí cena stavebních prací stále rostla).
Je však pravdou, že následně došlo ke zpoždění dokončení stavby, a to i z důvodů objektivních, jakými bylo kupříkladu velké sucho v létě 2015, bránící některým technologickým pracím, či značnými omezeními způsobenými tím, že k stavebním úpravám docházelo při plném provozu vodárny. Dodavatel proto koncem roku 2015 skutečně požádal o prodloužení termínu dokončení, ale rada takové žádosti nevyhověla. Dílo však bylo následně dodavatelem dokončeno během první poloviny měsíce ledna 2016 a 18. ledna 2016 požádal dodavatel o zahájení přejímacího řízení, neboť dílo bylo připraveno k předání městu. Do té doby běžela dodavateli smluvní pokuta za zpoždění s dokončením díla, a to ve výši 27.950,-Kč denně. Dodavatel si toho byl vědom, a proto v rámci přejímacího řízení nabídl městu, že na místo úhrady pokuty v hotovosti provede pro město na vodárně ještě další práce, které nebyly předmětem původní smlouvy, ale jejichž provedení si odbor investic po poradě s provozovatelem vodárny vyžádal a bylo by je proto beztak nutné provést. Uvedené práce nacenil dodavatel částkou 866 000,13 Kč, která vycházela z vysoutěžených cen původní zakázky. Následně pak dodavatel souhlasil s tím, že se pokuta vyčíslí až do konce ledna 2016, přestože namítal, že dílo bylo dokončeno dříve. Tím bylo možné proti ceně víceprací postavit nárok města na smluvní pokutu ve výši 866 450Kč a došlo k uzavření dohody o narovnání, kterou se nárok města na smluvní pokutu vypořádal formou rozšíření díla o takto dohodnuté vícepráce. V té souvislosti samozřejmě došlo i k posunu dokončení celé akce o dobu, nutnou k provedení víceprací. Město tak skutečně odpustilo dodavateli rozdíl mezi cenou víceprací a výší pokuty, konkrétně částku 449,87 Kč. Tedy nikoliv 1,7 mil. Kč, jak tvrdí Zdeněk Kutil. Během února 2016 pak došlo k technickému zúřadování celé věci, zejména vytvoření přesné podoby návrhu dohody mezi právními zástupci města a dodavatele a 29.2.2016 bylo uzavření dohody radou schváleno. Dohoda pak byla podepsána 10.3.2016, nicméně zohledňovala stav díla v lednu 2016 a nikoliv v březnu 2016.
A nyní k jednotlivým bodům vyjádření.
K bodu č. 1: Právním rozborem bylo zjištěno, že zhotovitel dostal výhodu 9 měsíců času pro dokončení díla a v dostupné dokumentaci nebyl zjištěn důvod pro tuto výhodu.
Na můj dotaz k paní právničce jak došla k závěru, že na zasedání rady města nebyly sděleny důvody pro přijetí dodatku ani nebyly obsaženy v materiálu a s kým o tomto jednala, mi bylo odpovězeno, že jí to bylo sděleno Zdeňkem Kutilem. Jak je to možné? Zdeněk Kutil v té době nebyl členem rady ani s žádným bývalým radním o této záležitosti nemluvil. Jednalo o účelovou nepravdivou informaci? Zůstává však s podivem, že paní právnička si to nikterak nesnažila ověřit a stavěla pouze na ústním sdělení.
K bodu č. 2: Zhotovitel nestihl dílo dokončit ve stanoveném termínu. Rada města mu odmítla prodloužit termín. Avšak v zápětí v měsíci březnu uzavřela dohodu o narovnání, kde prodloužila termín díla do konce května 2016.
Jaká byla skutečnost, je popsáno výše. Je však s podivem, že radní Zdeněk Kutil doklady o dokončení díla a jeho předávání městu z ledna 2016 oslovené advokátní kanceláři neposkytl, ač jimi prokazatelně disponoval. Prodloužení termínu dokončení bylo, logicky, způsobeno nutností provedení dohodnutých víceprací. Žádnou nelogičnost či rozporuplnost v postupu rady proto nespatřuji, naopak, těžko by bylo možné po dodavateli chtít provést práce navíc a nedat mu na to časový prostor.
K bodu 3: V dohodě o narovnání odpustila veškeré pokuty a penále k datu podpisu dohody, tj. k 10.3.2016. K tomu datu by penále, vyplývající ze smlouvy o dílo činilo 1 750 000 Kč.
Ve smlouvě jsou celkem tři druhy pokut. Jedna za prodlení dodavatele s termínem uvedení díla do zkušebního provozu ve výši 0,1% z ceny díla, tj. 27 950 Kč za každý den prodlení. Druhá pokuta je za nedodržení konečného termínu předání a převzetí díla do trvalého užívání podle smlouvy ve výši 25 000 Kč za každý den prodlení a třetí za nedodržení konečného termínu pro odstranění vad a nedodělků ve výši 10 000 Kč za každý den prodlení.
Dodavatel měl dílo dokončit 31.12.2015 a hned následující den zahájit dvanácti měsíční zkušební provoz. A protože se tak nestalo, běžela mu od 1.1.2016 smluvní pokuta až do doby dokončení díla. Dodavatel sice tvrdil, že dokončil dílo již v průběhu první poloviny ledna 2016, ale odbor investic měl výhrady. Dne 29.1.2016 se dohodlo s dodavatelem vyřešit spor formou dohody o narovnání a nakonec jsme tak vyčíslili pokutu za celý měsíc, tedy za 31 dnů prodlení se zahájením zkušebního provozu, což činilo částku 866 450 Kč. Dodavatel si tedy, až na výše uvedených 450,-Kč, celou smluvní pokutu „odpracoval“ a rada promíjela jen onen rozdíl, tedy 450 Kč. Pokuta nečinila k 10.3.2016 1,7 mil. Kč, ale 866 450,-Kč a tento nárok nebyl odpuštěn, ale vypořádán formou víceprací. Zde je nutno podotknout, že při výpočtu smluvní pokuty jsme vycházeli z vyšší sazby smluvní pokuty, tedy 0,1% z ceny díla tj. 27 950,-Kč denně a nesouhlasím s oslovenou advokátní kanceláří, že by smluvní pokuta činila jen 25 000,-Kč. Zpracovatel posudku evidentně smlouvu špatně vyhodnotil, neboť tou dobou nešlo o konečný termín dokončení díla, ale o termín dokončení části díla a jeho uvedení do zkušebního provozu. Až po zkušebním provozu, v rámci kterého se provádí další potřebné provozní úpravy a který je podmínkou kolaudace, bylo možné považovat dílo jako celek za úplně dokončené a k tomuto termínu se také vztahovala smluvní pokuta ve výši 25 000,-Kč denně.
K bodu 4: Obec může promíjet pohledávky a vzdát se svých práv, ale pouze usnesením zastupitelstva města. Došlo k porušení zákona o obcích a bývalá starostka Martanová podepsala smlouvu, dohodu o narovnání, bez toho, že by to ZM projednalo. Rada města má v pravomoci odpustit dluh do výše 20 000 Kč.
Podepsala jsem smlouvu o narovnání, která byla výsledkem dohodovacího jednání mezi městem a dodavatelem, kdy se vedla diskuze, zda má město nárok na nějakou pokutu, v jaké výši a za jakou dobu. Přes počáteční nesoulad zda pokuta ano či ne, jsme se dohodli na vzájemném recipročním ujednání, že požadovaná výše pokuty 866 450 Kč bude plněna formou prací, které nebyly součástí smlouvy, a tím dojde k zániku případného nároku na další pokutu (tj. rozdíl mezi smluvní pokutou a hodnotou víceprací). Po náročném vyjednávání byla uznaná pokuta za měsíc leden za opožděné dokončení díla ve výši 866 450 Kč, práce nad rámec smlouvy byly dodány v hodnotě 866 000,13 Kč, a tak v kompetenci rady města bylo prominout pokutu ve výši 449,87 Kč. Z toho vyplývá, že žádná pohledávka ve výši přesahující 20 000,-Kč nebyla prominuta a uzavření smlouvy bylo plně a zcela v kompetenci rady města, což je také v právním rozboru uvedeno.
A co na závěr? Zastupitelům byly na jednání zastupitelstva starostou Pavlem Dvořákem předloženy dva právní rozbory, které jsou bez data vyhotovení, jsou obsahově totožné, přestože se jeden nazývá chronologií případu s návrhem postupu a druhý právní rozbor povinností obce vymáhat pokutu. Žádné jiné podklady zastupitelé neobdrželi. Pro orientaci zastupitelů v daném případě bylo přinejmenším nutné mít k dispozici alespoň smlouvy včetně dodatků. Všechny materiály, které se týkaly této akce, jsou u odboru investic k dispozici v digitální podobě, takže nebyl problém poskytnout je zastupitelům i právní kanceláři. Bohužel se tak nestalo.
Z diskuze na zasedání zastupitelstva vyplynulo, že dle rozhodnutí rady města byl za obstarání právní analýzy zodpovědný Zdeněk Kutil, a to cca za cenu 15 000 Kč. Radní Zdeněk Kutil si podle jeho vyjádření vhodnou kancelář vybral pomocí náhodného otevření internetu a oslovení provedl ústně. Následně s advokátní kanceláří komunikoval rovněž pouze on. Finální cena zaplacená městem za rozbor činila 75 000 Kč. Písemná smlouva na právní služby uzavřena nebyla ani není písemná objednávka, ač je to dle zákona o registru smluv v takovém případě povinnost města zveřejnit a bez uveřejnění je smlouva ze zákona neplatná. Není také jasné, co vlastně bylo předmětem zadání, neboť neexistuje ani písemná objednávka. Proč? Asi abychom se o rozboru nedozvěděli? Nevím. Také netuším, proč radní Zdeněk Kutil advokátní kanceláři neposkytl všechny, a zejména klíčové informace, proč o věci nejednal s pracovníky odboru investic, proč zpracovateli posudku uváděl (dez)informace o průběhu jednání rady, kterému nebyl přítomen a s žádným z členů rady o něm nehovořil. I když, spíše tuším, proč to všechno dělá. Jedno je totiž jisté. Uvedeným rozborem disponuje přinejmenším Zdeněk Kutil již od konce léta loňského roku, kdy byl již prokazatelně městu účtován. Asi by to bylo moc brzy na předvolební kampaň.
Považuji proto od radního Zdeňka Kutila za odvážné tvrdit, že jsme já a ostatní členové rady v roce 2016 město poškodili. Není to naopak on, který z pokladny města utratil 75 000 Kč za právní služby na zpracování právního posouzení a vědomě neposkytl všechny podklady, aby mohl před volbami pomlouvat své politické konkurenty?
Jaroslava Martanová
