Neoficiální mistrovství minimálně světa v pouštění lodiček máme úspěšně za sebou. Jsme hrdí, že se tak významná akce mohla konat právě ve Vimperku 
Bylo mnoho úspěšných, kterým lodička doplula až do cíle, těm obrovská gratulace! Mnoho štěstí v příštím ročníku ostatním, kterým loďka ztroskotala po cestě. Když nic jiného, byla to zkušenost
Nejrychlejší soutěžící, kterému lodička doplula do cíle v až neuvěřitelném čase 5:36.214, chtěl původně zůstat v anonymitě, měl strach, aby příliš mladý, nepřipravený, nepocítil vlnu úspěchu a nepokřivilo to jeho charakter. Nakonec jsme ho ale přesvědčili, a tak mohl vzniknout v cíli rozhovor. Posuďte sami dále, jaké naděje nám ve Vimperku vyrůstají.
Nicméně stále hledáme majitele několika lodí, které se přeci jen nějak do cíle dostaly a kapitán (majitel) opustil loď předčasně. Pokud poznáte některou z lodiček, hrdě se o ní přihlašte na info@vimperkzije.cz nebo na našem Facebooku.
Rozhovor s nejrychlejším kapitánem, talentovaným hochem
Ahoj, velká gratulace. Jaké jsou tvoje pocity? Jsi neoficiální mistr světa!
Děkuju mamince a tatínkovi. Moc mi pomáhali. Jsem nejvíc rád, dostanu bombón?
Pomáhal ti někdo s výrobou lodě? Byla nějaká krize během výroby? Máš nějaké triky či doporučení našim čtenářům?
Táta mi koupil rybičku (pozn. redakce – malý dětský nůž), mamka napekla buchty a společně jsme byli v lese najít nějakou pěknou kůru. To je dost těžké, našli jsme pěknou kůru až v tom městě Kláštěr (pozn. redakce – čti obec Klášterec), tam jak se “vaří” ta voda pro naše město.
Vyřezání bylo jednoduché, to jsme s tatínkem zvládli už za tři hodiny. Táta ale pak půl dne dělal stožár, plachty a kormidlo. Maminka složila básničku a napsala ji na plachtu. To bylo podle mě nejvíc důležité, ta básnička byla o větříčku, a proto byla lodička tak rychlá.
Jaké jsou tvoje další plány?
Teď pojedu s našima na vodu na Vltavu. Pojedeme z Boršova až do Prahy. Chtěl bych vzít lodičku s sebou. Jen přemýšlím, jak překonám Jizerskou (pozn. redakce – chlapec zřejmě myslel Orlickou) přehradu, Slapy a pak ty dlouhé “vojele” před Prahou. Hlavně, že už nebudou Niagáry (pozn. redakce – budou, ale nechtěli jsme ho hned zklamat…).
Odkud to všechno znáš?
Maminka mi čte před spaním pohádky. Navíc jsem si potají začal prohlížet “Už vím proč”. Maminka hodně čte a krásně maluje, maminka je hrooozně chytrá.
Můžes o sobě alespoň něco málo řici? Kolik je ti let? Kde máš maminku?
Snad se maminka nebude zlobit. Jmenuju se Pepík Urbanů, je mi 5 let. Žiju ve Vimperku a mám ho moc rád! Maminka dnes bohužel nemohla přijít, prý pracuje. Jsem tu s kamarády.
Už jsi měl buchtu?
Jdu na ní, prý jich tu je hodně moc.
Tak příští rok znovu. Tentokrát to spojíme asi i s úklidem Volyňky. Fotogalerii z akce naleznete na Vimperk.eu zde.
Hezký den,
Vimperk žije!
