Mnoho z nás bylo zvědavo na veřejnou reakci současného vedení, resp. pana starosty, na rezignaci redakční rady Vimperských novin. Naštěstí jsme díky dotazu paní Martanové nemuseli čekat dlouho a trávit krásné slunečné odpoledne v sále MěKS. Pan Dvořák měl pro přítomné zvídavé ještě větší pochopení. Jeho odpověď: „Redakční rada rezignovala a tím to pro mě končí!“ nám dávala jistou naději, že ještě stačíme využít našeho nekrytého plaveckého areálu. (Co kdyby se opravdu současné vedení drželo nastoleného tempa „oprav“ a plavecký bazén nám mezi tím zastřešilo?) Ovšem našlo se pár rýpalů, kteří na veřejnost nedbali a tvrdošíjně chtěli vysvětlit, jak probíhaly pokyny ke zveřejnění, resp. stažení článku pana J. Samka (viz Vimperský samizdat str. 2-4 ). Jeho otištění či neotištění ve VN totiž mělo dle svědectví členů redakční rady ovlivnit postoj rady města ke Ski klubu Šumava. Naštěstí máme osvíceného starostu a ten jako správný vůdce týmu nás slovy: „Nic takového řečeno nebylo! K tomu se ohrazuji! Jen žasnu nad domněnkami typu on někdo někde něco říkal,“ uklidnil. V ten moment už bylo úplně zbytečné ze strany pana Dvořáka vyzývat „pana bývalého šéfredaktora, vedoucího odboru školství, kultury a cestovního ruchu a zaměstnance městského úřadu pana Kuncla“, aby se k tomuto vyjádřil (už jen z oslovení, jmenování funkce s důrazem na jeho zaměstnavatele, bylo jednoznačně znát, že chce slyšet nestrannou a objektivní odpověď…). Ten si ovšem trval na tom, co napsal a na co má shodný názor i Syndikát novinářů. Tím byla celá kauza smetena z radničního stolu a ani očité svědectví pana Beránka, které je výrazně odlišné od vzpomínek pana starosty a pana Kutila, na tom nic nezměnilo. Na zbytečné řeči zkrátka není čas, „nechme je pracovat“.