Neoficiální mistrovství minimálně světa v pouštění lodiček máme úspěšně za sebou. Jsme hrdí, že se tak významná akce mohla konat právě ve Vimperku 🙂 Bylo mnoho úspěšných, kterým lodička doplula až do cíle, těm obrovská gratulace! Mnoho štěstí v příštím ročníku ostatním, kterým loďka ztroskotala po cestě. Když nic jiného, byla to zkušenost 🙂
Nejrychlejší soutěžící, kterému lodička doplula do cíle v až neuvěřitelném čase 5:36.214, chtěl původně zůstat v anonymitě, měl strach, aby příliš mladý, nepřipravený, nepocítil vlnu úspěchu a nepokřivilo to jeho charakter. Nakonec jsme ho ale přesvědčili, a tak mohl vzniknout v cíli rozhovor. Posuďte sami dále, jaké naděje nám ve Vimperku vyrůstají.
Nicméně stále hledáme majitele několika lodí, které se přeci jen nějak do cíle dostaly a kapitán (majitel) opustil loď předčasně. Pokud poznáte některou z lodiček, hrdě se o ní přihlašte na info@vimperkzije.cz nebo na našem Facebooku.
Rozhovor s nejrychlejším kapitánem, talentovaným hochem
Ahoj, velká gratulace. Jaké jsou tvoje pocity? Jsi neoficiální mistr světa!
Děkuju mamince a tatínkovi. Moc mi pomáhali. Jsem nejvíc rád, dostanu bombón?
Pomáhal ti někdo s výrobou lodě? Byla nějaká krize během výroby? Máš nějaké triky či doporučení našim čtenářům?
Táta mi koupil rybičku (pozn. redakce – malý dětský nůž), mamka napekla buchty a společně jsme byli v lese najít nějakou pěknou kůru. To je dost těžké, našli jsme pěknou kůru až v tom městě Kláštěr (pozn. redakce – čti obec Klášterec), tam jak se “vaří” ta voda pro naše město.
Vyřezání bylo jednoduché, to jsme s tatínkem zvládli už za tři hodiny. Táta ale pak půl dne dělal stožár, plachty a kormidlo. Maminka složila básničku a napsala ji na plachtu. To bylo podle mě nejvíc důležité, ta básnička byla o větříčku, a proto byla lodička tak rychlá.
Jaké jsou tvoje další plány?
Teď pojedu s našima na vodu na Vltavu. Pojedeme z Boršova až do Prahy. Chtěl bych vzít lodičku s sebou. Jen přemýšlím, jak překonám Jizerskou (pozn. redakce – chlapec zřejmě myslel Orlickou) přehradu, Slapy a pak ty dlouhé “vojele” před Prahou. Hlavně, že už nebudou Niagáry (pozn. redakce – budou, ale nechtěli jsme ho hned zklamat…).
Odkud to všechno znáš?
Maminka mi čte před spaním pohádky. Navíc jsem si potají začal prohlížet “Už vím proč”. Maminka hodně čte a krásně maluje, maminka je hrooozně chytrá.
Můžes o sobě alespoň něco málo řici? Kolik je ti let? Kde máš maminku?
Snad se maminka nebude zlobit. Jmenuju se Pepík Urbanů, je mi 5 let. Žiju ve Vimperku a mám ho moc rád! Maminka dnes bohužel nemohla přijít, prý pracuje. Jsem tu s kamarády.
Už jsi měl buchtu?
Jdu na ní, prý jich tu je hodně moc.
Tak příští rok znovu. Tentokrát to spojíme asi i s úklidem Volyňky. Fotogalerii z akce naleznete na Vimperk.eu zde.
Hezký den,
Vimperk žije!
